KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jak zní první politické přikázání? Nezklameš vlastní voliče! Ptejme se dále: kdo je největším hříšníkem? Jednoznačně koalice SPOLU. Snad ještě nikdy v dějinách Česka nestačilo příznivcům nějaké strany tak málo, a ta na ně nekašlala tak mnoho. Udivuje, že konzervativcům je jejich elektorát pořád relativně věrný. Otázka zní, jestli to není právě ten problém a zda jim nehrozí o to větší pád.
Kongres ODS kromě sebechvály nepřinesl nic zajímavého, strana nemá osobnosti a recept na řešení problémů země, psali přede mnou Vojtěch Kristen a Lenka Zlámalová. Nu, přít se s nimi nebudu. Přidám svůj vlastní pohled.
Fascinuje mě, jak lehkovážně a takřka s „úsměvem na rtu“ zahazuje koalice SPOLU vedená občanskými demokraty šanci obhájit svůj mandát a znovu vládnout. Přesněji řečeno mě to děsí. Pro předsedy dvou ze stran tohoto uskupení jsem pracoval a vím, že mají určitě na víc. Tak proč to neukáží?
Hned na úvod musím říci, že problém rozhodně není v tom, že by konzervativní blok byl nějakým neorganickým a účelovým slepencem. Tak ho líčí primárně hnutí ANO a s ním spříznění novináři a politologové. A možná někteří nostalgici, jimž se stýská po dobách, kdy samotná ODS pravidelně ve volbách sahala buď po první, nebo druhé příčce. Mohl bych k nim patřit, neboť jsem měl tu příjemnou možnost spolupracovat s Mirkem Topolánkem, když v roce 2006 zvítězil s dosud historickým výsledkem 35,38 %.
Nelze ale žít z minulosti. Premiéra z vás udělá pouze budoucnost. Doba se změnila, a kdo se neumí přizpůsobit, skončí zle. Naštěstí pro ně Petr Fiala, Marian Jurečka a Markéta Pekarová Adamová včas pochopili, že při nynějším rozložení sil a voličských nálad mohou výsledek kolem třiceti procent získat jen společně.
Před dvěma dekádami šlo o čtyřicet, maximálně čtyřicet pět procent v součtu ODS a KDU-ČSL. Ve zmíněných volbách 2006 to bylo 42,5 %, zbytek si ukousli Zelení, pod Martinem Bursíkem docela pravicově liberální.
Později vznikla TOP 09 zaměřená na voliče žádající pravicovější stranu než lidovci, avšak nepreferující ODS. Po dalších peripetiích, zejména rozšíření nabídky o Piráty a Starosty, jsme se dostali do stavu, kdy se stalo zbytečným luxusem a hazardem mít pro jednu relativně velkou, ale nikoli dominantní část voličů tři subjekty s blízkým ideovým ukotvením.
Možnosti byly dvě: buď že by občanští demokraté ovládli pravý střed stejně jako ANO ten levý, nebo se subjekty obývající tento společný prostor integrují. A to první je sci-fi…
Největší politický zločin je naštvat ty, kteří jsou vám nakloněni a čekají, že budete hájit jejich zájmy
Výsledek, jehož dříve mohli dosahovat občanští a křesťanští demokraté, nyní obdržela pětice vládních stran jako celek. Rozdělení na konzervativní a liberální blok dávalo velkou logiku, ovšem ten druhý se rozpadl po vnitřních neshodách.
V současnosti je tedy pro koalici SPOLU jediným relevantním vyzyvatelem ANO, jež se nachází v pozici levicového hegemona. Což na jednu stranu skýtá velké možnosti, ale na druhé straně znamená velkou odpovědnost. Chová se ale „páteř vlády“ podle toho? Modří už vědí… Nechová.
Jak již bylo naznačeno, největším politickým zločinem je naštvat ty, kteří jsou vám nakloněni a čekají, že budete hájit jejich zájmy. Voliči Tomia Okamury a dalších radikálů chtějí „boj proti systému“. Progresivní liberálové fandící Pirátům a Starostům ocení vymezení se vůči ANO, Rusku, ale i SPOLU. Andrej Babiš plní tužby seniorů a dalších po „sociálních jistotách“.
No a Petr Fiala se svojí formací dostal důvěru za prvé k tomu, aby dal do pořádku veřejné finance, za druhé aby bránil ve vládnutí bývalému premiérovi.
Mnozí tvrdí, že „antiBabiš“ nefunguje. To není tak docela pravda. Respektive takto stručně řečeno je to lež. Negativní motivace hraje při rozhodování voličů velkou roli. U Pirátů, STAN, SPD a dalších dokonce tu zcela zásadní.
Odpor k něčemu či někomu je silná emoce, snadno se díky ní mobilizuje. Předseda ANO udržuje své příznivce v neustálé nenávisti vůči všem svým oponentům – a je v tom velmi dobrý. Ale i Mirek Topolánek zvítězil v roce 2006 s nejvyšším počtem hlasů všech dob také díky naštvanosti lidí na vládu ČSSD.
Ukázat obraz nepřítele je zkrátka archetypální způsob, jak oslovit potenciální příznivce a zvednout je, aby šli hlasovat. Jen to jaksi samo o sobě nestačí. Voliči si vás mohou vybrat jako „menší zlo“, ale pokud jich má být opravdu hodně, musíte jim nabídnout také něco pozitivního.
Občanští demokraté měli tenkrát skvělou kampaň ODS+, kde se ukázali jako „catch-all“ party pro všechny sociální skupiny – a také k tomu nabídli odborníky a připravené koncepty řešení.
Odpor k Babišovi a Okamurovi neslábne, ochabuje však víra, že ODS, KDU-ČSL a TOP 09 představují schopnou pravicovou, konzervativní alternativu
Když přicházel Andrej Babiš, mnozí mu uvěřili, že bude dělat „lepší“ pravicovou politiku, dá lidem práci, státu profesionální vedení a zničí korupci. Nic z těchto nadějí nesplnil, ale našel si pro další volby nový mocenský vehikl – levicový rozhazovačný populismus.
Přičemž je nutno mu přiznat, že původní elektorát sociálních demokratů opečovával lépe než oni. Dělal, co jeho příznivci chtěli. Kdyby jim neplnil jejich přání, pak by mu i jeho výkonná očerňovací kampaň byla celkem k ničemu. K úspěchu potřeboval obojí.
Mnohé způsob politiky ANO odpuzoval a odpuzuje i nadále. Často dávají najevo rozčarování nad tím „jak-tohle-může-někdo-volit?“ Může. Velké množství lidí má totiž pocit, že jim nikdo nedá (či neslíbí?) tolik, jako toho hnutí.
A jak je na tom SPOLU? Ti, co jim dali hlas, dlouhodobě cítí hluboký odpor k Babišovi a Okamurovi. Ten neslábne. Ochabuje však víra, že ODS, KDU-ČSL a TOP 09 představují silnou pravicovou, konzervativní a schopnou alternativu. Tohle očekávání byl přitom důvod, proč společně vyhrály volby.
Velká část společnosti si v letech 2017–2021 vytvořila doslova „babišofobii“. Šlo a pořád jde o prudkou reakci na způsob jeho vládnutí, ať se tím myslí chaotičnost, diktátorské sklony či masivní konflikt zájmů. V prezidentských volbách mu šedesát procent národa dalo najevo, že ho opravdu nesnáší a že s tím ani barnumské PR nezmůže nic. To už je hodně velký rybník voličů. Jenže… tihle kapříci vám nenaskáčou sami na háček. Musíte jim nabídnout nějakou návnadu. Ta od SPOLU se nakonec jevila tučnější než od PirSTANu.
Konzervativcům se zřejmě podařilo získat prakticky všechny oslovitelné, tedy k třiceti procentům hlasů. Zbytek Babišových odpůrců je totiž nemá rád v podstatě stejně. Ať už jde o národovce a další antisystémové voliče nebo o přesvědčené liberály (respektive progresivisty).
O moc lepší už to při momentálním rozložení sil být nemůže. Ale horší ano. Což se ukazuje na aktuálním vývoji preferencí. Pro SPOLU nestačí nabízet lidem a), tedy „antiBabiše“, musí tam být i ono b), tedy budoucnost.
Velká část elektorátu SPOLU je naštvaná: sice (zatím) nevidí alternativu, ale mizí mezi nevoliče
Pravicoví prozápadní voliči oceňují zahraniční a bezpečnostní politiku. To jim však nestačí, chtějí také úspěšná řešení pro ekonomiku. Jenomže SPOLU – a zejména ODS – k tomu přistupuje blazeovaně. Na kongresu se její špičky vychválily, jak vše dělají dobře a hýřily optimismem, co se týká právě nápravy veřejných financí či podpory ekonomického růstu, ale reálné výsledky práce jsou mnohem hubenější.
Dopadá to přesně tak, jak bychom čekali. Velká část elektorátu je naštvaná, sice (zatím) nevidí alternativu, leč mizí mezi nevoliče.
Je s podivem, jak macešsky se dosud SPOLU chová k těm, kteří ji nejen vynesli na vrchol, ale co víc – rádi by ji na něm udrželi. Výměnou chtějí jen trochu pozornosti. Dočkají se nakonec? Jistě, rok před volbami asi nelze čekat zásadní úspory. Stačilo by dotáhnout reformu penzí a dávek, podpořit rodiny s dětmi (i zvýšením daňových slev a bonusů), osekat byrokracii a milionovou armádu lidí placených z veřejných rozpočtů, liberalizovat podnikání (zatím se děje opak), rozjet investice… A bylo by dobře.
Můžeme to nazvat „Program 3R“ – Rozpočet, Rodina, Rozvoj. V tom by se našla každá ze tří stran – a hlavně jejich sympatizanti. Pokud ale budou mít naopak nadále pocit, že na státní finance, rodiče a podnikatele konzervativci kašlou, nezachrání trojkoalici ani vůle voličů volit i příští rok proti Babišovi a Okamurovi.
Je třeba dát jim důvod hlasovat pro SPOLU. Kromě zmíněného také úspěšně zabojovat v EU, ať se to týká dopadů Zeleného údělu či migračního paktu. V zahraničně bezpečnostní politice stačí „držet úhel“.
Tímto vším se SPOLU může pozitivně vymezit jak proti ANO a SPD, tak Pirátům a STAN. To druhé znamená posílit identitu konzervativního bloku, vystupovat i v rámci kabinetu jednotně a zároveň projednávat už jen věci, kde se jasně shodnou (jinak se jim hlasy nesčítají, ale odečítají, viz LGBT témata).
Musí také daleko silněji oponovat liberálům, kteří jim odrazují voliče, jimž se zajídá radikální progresivismus a nekritické „eurohujerství“. I Piráti a Starostové by měli pochopit, že bez silné SPOLU příště už vládnout nebudou.
Partneři konzervativců neztrácejí, avšak ani příliš nerostou. Je to dáno tím, že jejich voličům stačí „antiBabiš“, „antiPutin“ a „antiFiala“, avšak na druhé straně těžko osloví příznivce ANO, SPD, ODS, KDU-ČSL, TOP 09. Se silou Babiše je třeba počítat jako s konstantou, s výsledkem PirSTAN v součtu plus mínus stejným rovněž.
Podoba budoucnosti závisí na tom, zda SPOLU získá zpět své voliče. Před minulými volbami jsem napsal, že tyto hlasy leží na ulici a pravice by je mohla zvednout. Podařilo se jí to. Ale nyní je opět zahazuje…
